Pátý přes devátý naposled

Opravdu naposled? +++ Nová videa +++ Doplnění odkazů +++ Momentální stav jednotlivých prací +++ Krátká pohádka na závěr

Tak tedy "naposled" je míněno pouze v tomto kalendářním roce. Samozřejmě, pokud mě zítra přejede sněžná rolba, nebo se zjistí, že ty čirůvky, co jsem na podzim sesbíral, nebyly ve skutečnosti tak docela čirůvky... Ne, brzo tomuhle mizernýmu roku odzvoní umíráček a na jeho místo nastoupí nový (a kdoví třeba ještě mizernější) rok následující, což člověka motivuje k tomu ještě něco sepsat - i kdyby to mělo být jen to, co mu slina na jazyk přinese. A to je tento případ. +++ Do sekce "Ukázky z tvorby" byly přisypány odkazy  na tři nová videa. Ve skutečnosti jsou tedy jen dvě, a to Arťomovy majstrštyky "Spiknutí" a "Mezi nebem a peklem" z roku 2008. To třetí je vlastně jen mp3-ka s jednou fotečkou, vzpomínka na bývalou kapelu ANHEAD. Je to už přes deset let, co jsme byli poprvé ve studiu... Je to nechutný, jak ten čas letí. +++ S koncem roku nezbývá než upravit i sekci "Dílografie". Je více než jasné, že některé z projektů už se zkrátka nezrealizují. Některé vůbec, u některých došlo jen k časovému posunu - doufám! +++ Týká se to především mého zatímně posledního dílu KA s pracovním názvem "Garota". Na ten už nevyzbylo místo ve třetí sérii, ale zdá se, že pohřben nebude, ježto nebude pohřbena ani Kriminálka. Momentálně ho přepisuju, takže už je zjevné třeba i to, že se to ani nebude jmenovat "Garota" (když tam teď žádná garota není:-). To mi bere všechnu energii, takže jsou ostatní věci momentálně u ledu, ale není všem dnům konec. Už mi to tam v hlavě probublává... +++ No nic, mějte se a v Novém roce na počtenou!

Pohádka na závěr, dnes lehce okultní:

Jsoucno, jež bývalo kdysi Františkem Bulánkem, se vlnilo po pokoji. Stará Bulánková mezitím seděla před televizí a pletla šálu.

Jsoucno se právě pokoušelo navázat kontakt a chřestilo okenicemi.

Stará Bulánková nereagovala.

Duch zakýval s obrazem na stěně.

Stará Bulánková nereagovala.

Duch vzal ze stolu skleněné těžítko a mrštil jím o stěnu.

Stará Bulánková se zamyšleně ohlédla, ale neřekla nic.

V té chvíli využil duch poryvu větru a z hluku, který tím byl vyvolán, zmoduloval svůj hlas.

„To jsem já, František!“ neslo se v ozvěně zřetelně pokojem.

Stará Bulánková vstala a odklidila střepy z těžítka.

„Už nebudu pít,“ zamumlala a pustila si televizi.