Ukázky z tvorby

V brzké době bych chtěl stránky doplnit o sekci "Ukázky z tvorby". Než se tak ale stane, rád bych udělal takový menší průzkum. Umístím sem pár začátků povídek a do ankety dám otázku, kterouže z nich byste si rádi přečetli celou. Nebude samozřejmě chybět ani možnost, že raději žádnou... Přesto doufám, že některá nakonec nějaký ten hlas dostane a já ji tu pak zveřejním. Takže: chutě do toho!

Ukázka č.1:

SEBEVRAH

Dřív než spolykal dvě tuby léků, napadlo ho, že by měl ještě napsat dopis na rozloučenou. Podobné gesto, měl pocit, si přímo žádá nějaké vysvětlení. Čím víc ale přemýšlel, co by do toho textu napsal, tím víc byl přesvědčen, že nejlepší bude nenapsat nic. Samozřejmě, že mohl obvinit JI – nepřímo, ale on už by se každý dovtípil –, ale v posledním záblesku soudnosti se rozhodl, že to nechá být. Je to příliš nízké a ničemu už to nepomůže, uvažoval. Ona to beztak pochopí, proč to udělal a snad si konečně, byť pozdě, uvědomí, jak strašně moc mu ublížila. Aby ty prášky nevzal, tolik soudnosti už zase neměl, ale co chtít od člověka, který už se neřídí rozumem, ale jenom city…

Ukázka č.2:

ALBERT

Nesnášel jsem Alberta prakticky od okamžiku, kdy jsem jej poprvé spatřil. Společnost toho idiota strašlivě devalvuje moji mentální úroveň a působí na moje nervy jako rozbuška v přeplněném muničním skladu. Ten blbec! Jéžišmarjá, jak já jsem na něj alergický – jaký zázrak, že jsem se z něj ještě neosypal! Ať dělá, co dělá, vždy je naprosto nemožný. Nemá žádný vkus; směje se tam, kde by měl plakat; mluví, když se očekává, že bude mlčet; nezná svoji míru, je dotěrný a vlezlý, vykládá nemožné vtipy, strašně brzy ráno vstává a v noci chrápe; co vyndá, to nikdy neuklidí – a to jsou přitom ty jeho lepší stránky. Spíše se domluvíte se skříní nebo s nohou od stolu, než s člověkem, jenž má mozek zvící velikosti hrášku...

Ukázka č.3:

TATÍNEK PRO ERIKA

Malý Erik se probudil a podle všeho měl hlad. To Veronika poznala okamžitě. Ne proto, že byla jeho matka a instinkt jí to napověděl – tenhle cit už v sobě dávno neměla. Vlastně v sobě neměla žádný cit… Skrývala je, stejně jako myšlenky, které se dají přečíst a které mohou ublížit. Nepřemýšlela, protože myslet mohlo být nebezpečné. Malý Erik měl zkrátka hlad a ona to věděla. Sdělil jí to. Ne slovy, nikdy ho neslyšela promluvit, prostě dostala příkaz a ten se snažila vyplnit. Poznala, že se vzbudil, poznala, jak jeho mysl začíná neklidně šmátrat kolem sebe a zjišťovat, co se kolem děje; co se stalo, zatímco spal. Teď už byl plně při smyslech a dožadoval se stravy...

Ukázka č.4:

NEJPRVE SE OZVALO NESMĚLÉ ZAKLEPÁNÍ...

Nejprve se ozvalo nesmělé zaklepání a téměř vzápětí – aniž by čekal na výzvu –, vstoupil do místnosti malý šedivý mužík. Na sobě měl jen jednoduché nemocniční šaty, „andělíčka“, jinak vůbec nic, dokonce se zdálo, že je i bos. Primář na něj chvíli překvapeně hleděl, než se zmohl na slovo.

„Takhle mi tu nemůžete chodit,“ pravil přísně k příchozímu. „Vraťte se okamžitě zpátky na pokoj!“

Mužík se nesměle pousmál. „To asi nepůjde…,“ hlesl.

„Nevím, proč by to nešlo. Zavolám sestru a ona vás tam odvede.“

Primář vytočil nějaké číslo a trpělivě čekal.

 „Má postel je obsazená, někdo tam leží,“ pokračoval pacient. „Celý pokoj je plný cizích lidí. Nikoho tam neznám. A nikde není volná postel…“

Ukázka č.5:

Z MÉHO ŽIVOTA

Narodil jsem se chudým, protože poctivým, rodičům, jako důsledek mohutných silvestrovských oslav, v září téhož roku, na jehož samém počátku jsem byl počat. Na mých rodičích opravdu nebylo nic mimořádného. Byli si  podobni jako vejce vejci, takže si je každý pletl – šlo totiž o jednovaječná dvojčata. Můj otec, který sklenkou dobrého moku nikdy nepohrdl a vysloužil si proto mezi přáteli z mokré čtvrti přezdívku ‘Piják’, pracoval po dlouhá léta v zoologické zahradě, v pavilónu opic, jako exponát. Má drahá matinka, než zestárla a museli jsme ji dát utratit, vydělávala na naši rodinu po celý čas svým tělem. Sehnat pro ni zákazníka byl ovšem velmi složitý a někdy téměř neřešitelný úkol, při němž jsem notně zesílil a naučil se mnoha ručním chvatům, které jsem pak ve větší míře mohl uplatnit i později, když se ze mě stal burzovní makléř....