2022 podruhé

V dobré společnosti se nám objevil "Tatínek pro Erika", po němž sáhli v revui Protimluv. Stal se tak bez diskuse mým nejčastěji publikovaným výtvorem, protože od svého prvního zářezu v soutěži o "Pohár Eddieho Krígla" nakladatelství Netopejr, se takto dočkal už své páté reinkarnace. Je fakt, že "Tatínek pro Erika - model 2004" je rozhodně maličko jiný než "Tatínek pro Erika - model 2022". Kostra příběhu zůstala zachována, změnily se však trochu kulisy celého vyprávění. Do našich životů vtrhly počítače a chytré telefony takovou měrou, že bylo potřeba tuto skutečnost v povídce zohlednit, jinak už by šlo pomalu o historický příběh, kterému by nikdo pořádně nerozuměl... Je to k nevíře a člověk si to ani pořádně neuvědomí, jak moc se svět kolem nás za poslední dvě dekády proměnil. Co bude za dalších dvacet let? Kdoví, třeba ale vůbec nic...

Na podzim se snad konečně dočkám nové knihy. Bude to masakr! A píšu už zase další... "Hříchy našich otců" zabodovaly v anketě a sám do nich mám taky největší chuť. Tak snad mi to vydrží. Psát horrory, když mezitím člověk kolem sebe denně horrory zažívá, je někdy jako nošení sov do Atén...