2021 podruhé

Ležím bezvládně na nemocničním lůžku. Nevím, kdo jsem; nevím ani, jak jsem se sem vlastně dostal. Vím jen, že ten, kdo mě na to lůžko poslal, má v úmyslu svou rozdělanou práci ještě dokončit. A já nejsem schopen jakéhokoli pohybu, nedokážu se svým okolím ani žádným způsobem komunikovat. Čekám. Doufám. Ale vím, že jednoho dne ten člověk nakonec přijde…

Ne, toto opravdu není můj soukromý deníkový záznam z poslední dnů a týdnů. Jde o stručnou anotaci mého zatím posledního dokončeného rukopisu. Ten se honosí titulem "Poprava" a z předchozích řádků se můžete lehce dovtípit, že jsem se s tímto dílkem opět vrhl do rozbouřených vod čistokrevného thrilleru, který je mému naturelu i momentálnímu duševnímu rozpoložení asi přece jen pořád nejbližší...

Dokončit rukopis je jedna věc, rukopis vydat je zase věc druhá. Přál bych si, aby tyto nádoby byly spojitější... Jsem opět ve stadiu "hledám vydavatele" a doufám, že toto stadium nebude trvat příliš dlouho. Jsem svým založením niterní pesimista a představa, že bych si zase měl psát do budoucna jen tak pro sebe, "do šuplíku", mě dost těžce ubíjí. V hlavě už se mi rýsují zárodky příštích knih, jejich nejistý úděl mě však v psaní poněkud paralyzuje. Ona neodezva, ono mrtvo, jež po dopsání zpravidla následuje, k dalšímu úsilí věru nepobízí. No, zkusím být prozatím aktivnější alespoň zde, na svých stránkách. Předpokládal jsem, že se jejich návštěvnost pohybuje v řádu jedinců (a někdy ani to ne), leč při pohledu do statistik vidím, že jsem tento číselný údaj notně podcenil. Naprosto nechápu, kde se tu berete - většinou nejspíš omylem -, ale jsou vás tu denně desítky a atakujete i stovky... A já tu něco napíšu třikrát do roka. Tristní. Polepším se. Nevím sice čím, ale pokusím se tedy přispívat častěji. O dost častěji. Třeba to tu někdo čte.